Popis
a historie
Živý a rychlý v pohybu, bystrý ve
výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřícný a
nebojácný
Plemeno border teriéra pochází z oblasti
Borderland, což je hraniční oblast mezi Anglií, historickou Loegrií a Skotskem
neboli historickou zemí Alban. Plemeno je spřízněno s dalšími teriérskými
rasami, jako je bedlington, dandie dinmont a lakeland teriér. Tato plemena měla
pravděpodobně společné předky - staroanglické teriéry, konkrétně ty variety ,
které byly hrubosrsté a srst měly zbarvenou černo - tříslově, grizzly, pšeničně
apod.
Mezi předky tohoto plemene se řadí i některá plemena neteriérská, která se v
jeho vlasti objevovala v typických smečkách. Obvykle se hovoří o tzv. vydrařích
(otterhounds) z Dumfriesshire a o foxhoundech z Borderlandu. Nejstarší zprávy o
"pravých" border teriérech pocházejí z konce 17. století a poukazují
na již tehdy velkou oblibu tohoto plemene. Tehdy se border teriérovi říkalo
různě, obvykle podle jednotlivých hrabství, ve kterých byli chováni. Existovali
například coquetdale terrier, eltewater terrier nebo reedwater terrier. Konečný
název border terrier údajně vznikl až po přikřížení foxhounda z Borderlandu a
není tedy důsledkem výskytu samotného border teriéra na území Borderlandu.
Původní poslání plemene bylo jasné, což způsobilo dosti nejednotný vzhled
představitelů plemene, poněvadž na exteriér nebyly kladeny téměř žádné nároky.
Hlavním cílem chovatelů bylo vytvořit malého psa, který bude schopen
následovat při štvanici smečku i jezdce na koních. Kromě vytrvalosti, rychlosti
a ostrosti na škodnou byla vyžadována mimořádná snášenlivost k ostatním psům,
neboť border teriéři bývali drženi a pracovali i se smečkami jiných loveckých
psů, převážně honičů. O ustálení
exteriéru se nejvíce zasloužili chovatelé z Northumberlandu. V roce 1890 byl
předveden poprvé na výstavě, ovšem ještě nikoli
v samostatné třídě, ale mezi ostatními plemeny a varietami dosud jednotlivě
neklasifikovanými. Anglickým Kennel Clubem byl poprvé registrován v roce 1913,
pod svým dnešním jménem však až v roce 1920.
Toto původně ryze pracovní plemeno má
kromě povahových vlastností podmiňujících výkon i vhodnou velikost jak pro
práci pod zemí, tak i na povrchu. Přitom jeho hrubá a nepříliš dlouhá srst není
nikterak zvlášť náročná na údržbu, a to je u loveckého psa vždy přednost. Je
značně oblíbený u městských myslivců. Díky své povaze, velikosti a
přizpůsobivosti lze border teriéra označit za ideálního společníka do města,
pro sportovně založené rodiny s většími dětmi. Je velmi vhodný i pro
agility. Border teriér je nesmírně pohyblivý, přitom dobře ovladatelný a
učenlivý. V žádném případě nesmí být agresivní. Tvrdohlavost tak obávaná u
některých plemen teriérů je u něj skutečnou výjimkou. Je přátelský i
k cizím lidem, takže obvykle bývá špatný hlídač. Vyžaduje dostatek pohybu
a kontakt s lidmi. Znalci plemene na border teriérech oceňují především
jejich s ničím neporovnatelný charakter a stejně jako dřív jej používají k
lovu. Osvědčují se především při norování. Na rozdíl od řady ostatních teriérů
je jejich psychický vývoj spíše delší a poněkud zaostává za vývojem tělesným.
Border teriéři neposlouchají vždy okamžitě, ale zachovávají si určitou míru
důstojné nezávislosti, neustále se však snaží ukázat, že na naše povely přece
jen reagují.Ve Velké Britanii se dnes často používají také jako psi
terapeutičtí v nemocnicích ,domovech pro seniory a v obdobných zařízeních.
Náhledy fotografií ze složky Několik historických fotek
